iCesty.cz
Hlavní stránka
Hněvín – pevnost alchymistů
Hrad Hněvín, vypínající se na stejnojmenném vršku nad severočeským městem Most, v minulosti přinesl městu spíš trable a obavy než slávu.
Pohádková Kapadocie
Kapadocie – „země krásných koní“ – je prý nejúžasnější krajinou Turecka. Avšak nejsou tu jenom statní oři. Nechybí milí lidé, dech beroucí kaňony a především bizardní skalní útvary, které některým připomínají komíny, jiným mužská přirození.
Keňa – země Masajů a safari
Keňa je země východní Afriky. Její pobřeží omývá Indický oceán a rovník ji protíná takřka uprostřed. Významným příjmem republiky se stává cestovní ruch. Turisté z celého „západního světa“ zde nalézají nejen duševní osvobození od „civilizačních“ problémů, ale především velké množství národních parků s volně žijící exotickou zvěří.
Šrínagar – indické „Benátky“
Kašmír je jeden z nejkrásnějších koutů Indie, přitom neustále zmítaný nepokoji. Najdete tu zapomenutou perlu: Šrínagar – jedno z nejromantičtějších měst na světě. Mnoho turistů sem ale nejezdí. Proč? Prostě se bojí.
Masajové: Tradice (ne)poskvrněné civilizací
Ostřílení cestovatelé považují Masaje za „zkažené“ západní civilizací. Turisti, přijíždějící do přímořských letovisek ve skupinách sestavených cestovkami, je obdivují jako „kulturní dědictví z doby kamenné“…
Konya – „nejstarší město světa“
Západní Turecko nezapře islámskou tradici stejně jako nezapře vliv turismu. Když se tu žena projde v tričku na ramínka, kamenovat ji nebudou. Nicméně v Konyi, na pomezí tradičního a moderního, si vyslouží přinejmenším opovržlivé pohledy.
Louvre a skleněná pyramida
Paříž je město protikladů. Monumentálním historickým budovám a památníkům kontrastuje kontroversní Eiffelovka a pyramida ze skla a oceli, tvořící dnešní vchod do Louvru. Fantastické dílo je opředeno tajemnými pověstmi. Prý je výtvorem samotného ďábla.
Tádžmahal – „slza na tváři věčnosti“
Ročně sem zavítá na čtyři miliony turistů, z toho dvě stě tisíc ze zámoří. Úchvatné mauzoleum ze sněhobílého mramoru je jednou z nejslavnějších staveb na světě. Jsou však věci, o kterých se moc neví, nebo se o nich aspoň nemluví.
Windsor – největší hrad světa?
Bylo to v první třídě, seděla jsem v lavici a pozorně poslouchala. Paní učitelka nám povídala o hlavním městě a jako mimochodem prohlásila, že Pražský hrad je největší na světě. Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Právě proto, že se mi tomu nechtělo věřit…
Sloup – hrad chlípného poustevníka
Silnice protne malebnou ves Sloup v Čechách a začne klesat. Ještě než se opět zanoří do lesů, mine majestátní skálu. Kdyby člověk nevěděl, že má na jejím vršku mezi skalami hledat hrad, projel by bez zastavení…
Pár dní na Krymu…
Utahané vlaky, pobřeží poseté lidmi a odpadky, jeřáby na obzoru. To je Krym, sen každého zazobaného ruského rekreanta. A taky úchvatné hory – do kterých vás však často nepustí!
Arabská kuchyně – historie a tradice
Pokud se vydáváme ke kořenům historie arabské kuchyně, musíme se přenést do beduínských dob, kdy kočovné arabské kmeny křižovaly poušť v karavanách a jíst mohly jen to, co šlo přepravit.
Arabská kuchyně – přehlídka chutí
Řekne-li se „arabský svět“, člověk si vybaví písečné duny od obzoru k obzoru; snědé muže, sklánějící se nad koránem, a ženy, zahalené v černých čádorech; mešitu se štíhlým minaretem a zvuk muezzína, svolávajícího k modlitbě.
Jiří Kolbaba: „Nebojme se plnit si své sny!“
Jiří Kolbaba (1957) se po studiích nejprve věnoval grafické a reklamní práci. Po první „delší“ cestě do Mongolska propadl cestování natolik, že vyslovil památné předsevzetí, kterého také dostál: „Budu se živit v oblasti cestovního ruchu, ale nebudu mít cestovní kancelář."
Tunisko – pouští na velbloudech
Týden uprostřed pouště, jen pár velbloudů a naše karavana. Neseme si vodu, jídlo a pár dek, na kterých budeme spát. Jaká to je vydat se napospas rozpálené Sahaře? Skvělé! ;)
Írán – země nezištných lidí a pustých hor
Nebudu příliš přehánět, když prohlásím, že Západ dnes vnímá Írán jako hrozbu. Z médií se na nás mračí vousatí teroristé a rozohněný americký prezident slibuje „vymýtit zlo“. Tak jsem to „zlo“ chtěla vidět zblízka. A byla jsem překvapená…
