Mostar – svět tichých protikladů

„Jugoška“ byla vždycky in. Za minulého režimu bylo podívat se tam k „móři“ univerzálním snem. Dnes je to pěkná řádka let, co Chorvatsko trhá rekordy v počtu českých rekreantů na metr čtvereční pláže – a jak vypadá klasická „pobytovka“ ve stanu pod borovicemi ví asi každý z nás; ať už z vlastní zkušenosti, nebo z nějaké parodické komedie.

Nicméně byla by chyba domnívat se, že bývalá Jugoslávie má co nabídnout jen „plážomilům“ a vyznavačům řízků v alobalu či „domácího“ vybavení značky hotel Beach Resort. Co se týče gastronomie, netřeba říkat více než… pršut. Kdo ví, ví. Kdo neví, měl by poznat. Balkánská sušená šunka je spolu se zdejšími sýry a víny považována za delikatesní speciality po celém světě. Také cestovatelé (rozuměj „dobrodruzi“) si zde přijdou na své. Osobně vzpomínám na dovolenou v Chorvatsku před pár lety jako na jednu z těch „cestovatelsky“ nejvydařenějších – přitom šlo o klasický zájezd s cestovní kanceláří. Ostatně to je na Chorvatsku to nejlepší: za pár tisíc se sem můžete dopravit i pohodlně ubytovat, a poté podnikat poznávací zájezdy do okolí: zájezd do Černé hory, víkend v Bosně, nebo (pro ty odvážnější) na skok do Albánie. Jak je libo.

Já zvolila Mostar. Město zdobící hornatou krajinu jihozápadní Hercegoviny, je dnes jako vystřižené z pohádek tisíce a jedné noci. Přitom to není tak dávno, co zde zuřila občanská válka. Mešity i kostely byly srovnány se zemí a azurové vody Neretvy pohřbily také symbol města – Stari most ze 16. století.

Turisté, kteří do Mostaru zavítali roku 1985, psali: „Tenkrát jsme seděli v miniaturní kavárně přilepené k věži Halebija na západní straně mostu a pili z malých porcelánových šálků silnou kávu servírovanou po turecku v konvičce džezvě. Z výšky jsme pozorovali stovky turistů, klopýtajících po ohlazených kamenech přes schůdky starého mostu… Výhled na město byl jedinečný, ozdobený vertikálami vysokých, štíhlých minaretů.“

Vydá-li se člověk do Mostaru dnes, udělá na něj město podobný dojem. Zdá se, jako by se tu čas zastavil. Pohádkově malebná zákoutí, křivolaké uličky obklopené historickými domky, kavárny vonící silnou a sladkou kávu, restaurace s terasami plnými květin a stánkaři rozkládající své zboží daleko do ulic, tak že se turista jen těžko proplete, aniž by něco koupil – to je dnešní Mostar. Rozvíjející se cestovní ruch městu na koloritu neubírá. Stále tu dostanete zlaté a stříbrné šperky místních kovotepců, tradiční čajové konvičky a zdobené skleničky i kožešiny.

Na život a na smrt – za pár drobných

Dominantou Mostaru je Stari most, respektive Stará ćuprija. Most, který spojoval břehy řeky Neretvy od roku 1566, kdy zdejšímu kraji vládl Sülejmán Nádherný, dal v podstatě jméno celému městu. Výraz „Mostar“ označuje „strážce mostu“. Za občanské války se Stará ćuprija zřítila pod palbou bosenských Chorvatů, kteří chtěli město „oprostit“ od veškerých staveb, připomínajících někdejší tureckou nadvládu. Město ztratilo malebnou kulisu na více než deset let. Rekonstruovaný most se pak roku 2005 dostal na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Dnešní stavba přesně kopíruje historický originál; je vysoká dvacet metrů a její oblouk se rozpíná do bezmála třiceti metrů.

Dnes po Mostě proudí davy turistů. Zběsilí fotografové, páry na líbánkách i kulhající postarší dědové klopýtají přes oblé kameny, kterými je povrch vyskládán. Nahoře, v nejvyšším bodě, dvě desítky metrů nad hladinou Neretvy, se málokdo nezastaví. I když nechcete obdivovat rozhled na město, přece jen je tu něco, co vaši pozornost upoutá – nabušený mladík v neoprenovém oblečku, který stojí za zábradlím a vypadá, že se chystá skočit.

Byť se to nezdá, skákání z mostarského mostu má dlouhou tradici. Řeka Neretva není příliš hluboká, ale přesně pod vrcholem Mostu je prý malá tůňka. Dospívající mladíci tam skáčí odnepaměti, aby prokázali, že už nejsou dětmi, nýbrž dospělými muži. Těžko říct, jak je to s dnem Neretvy dnes. Každopádně svalnatí plavci se za úplatu chvíli co chvíli vrhají do vzduchu, aby živí a zdraví vylezli na nedalekých březích.

Svět mnoha kultur

Ze štíhlého minaretu jedné z mostarských mešit je rozhled na celé město. Most je hluboko pod námi a do stejné výše sahají jen ostatní minarety a věže okolních kostelů. Největší kontrast k historické směsici náboženské architektury však tvoří sytě červené slunečníky s reklamou na Coca Colu. Svět se mění – a my s ním.

Před válkou obývala Mostar pestrá směsice národů – byli tu muslimové, Chorvaté, Srbové a ti, kdož se považovali za Jugoslávce. Konflikt začal roku 1991. Slovinsko, Chorvatsko a Makedonie vyhlásili nezávislost a Jugoslávie se začala rozpadat. V Bosně a Hercegovině se situace vyostřila v říjnu, kdy bylo schváleno Memorandum o svrchovanosti Bosny a Hercegoviny. Srbové nesouhlasili. Touha po moci vykrystalizovala ve vytvoření srbských autonomních oblastí a později v otevřenou válku.

Bosna a Hercegovina vyhlásila nezávislost roku 1992. Srbské jednotky postupovaly, obyčejní lidé strádali, byl dobyt Mostar a do ohrožení se dostalo Sarajevo. Země se rozdělila na dva tábory: Srby a ty, kteří válčili proti nim.

Léto roku 1992 přineslo Mostaru naději. Srbové se domluvili s chorvatským prezidentem a z tohoto města ustoupili. Jenže vytoužený mír netrval dlouho. Místní muslimové a Chorvati nejprve vyhnali všechny Srby, a pak se postavili proti sobě navzájem. Chorvaté prosazovali připojení k Chorvatsku, zformovali vojsko a jali se zpustošit vše, co ve městě zbylo po někdejší turecké nadvládě. Přitom jim vůbec nevadilo, že to byly ve valné většině překrásné historické památky – a lidé. Bylo zničeno mnoho mešit i kostelů. Azurová Neretva pohřbila lidská těla i ruiny mostů. A v listopadu 1993 padla Stará ćuprija.

Nekonečná historie

Občanská válka trvala až do roku 1995. Postoj mezinárodních organizací byl váhavý, byť humanitární pomoc sem dorazila „už“ v červnu 1992. Začátkem roku 1993 byl na Mezinárodní konferenci o Jugoslávii předložen jeden z prvních plánů, které měly normalizovat situaci v bývalé Jugoslávii. Projekty selhávaly další dva roky.

Teprve v říjnu roku 1995 byla (alespoň zdánlivě) situace rozřešena, za značného přispění náměstka amerického ministra zahraničí Richarda Holbrooka. Bosna a Hercegovina se rozdělila na dva subjekty: federaci bosňácko-chorvatskou a republiku srbskou. Hranice byly zachovány a Sarajevo zůstalo hlavním městem. Zbraně byly složeny, ale politické, sociální a obzvlášť ekonomické problémy přetrvávaly. V současnosti se běžnému turistovi zdá, že v Mostaru (a potažmo snad v celé Bosně a Hercegovině?) vládne klid a mír. Jenže napětí mezi národnostními skupinami panuje pořád…



Komentáře k článku Mostar – svět tichých protikladů (5)

  1. Franta dnes ráno Odpovědět »
    letos 2013 budu na jihu Chorvatska , v Dubrovníku a na Pelješaci sem už byl tak zkusim Mostar ... pěknou dovolenou Franta Opava
  2. Dajka dnes ráno Odpovědět »
    Franta -> Mostar-17.8.13 naprostý úžas,jednodenní /bohužel/ výlet z Baška Vody do BiH, včetně vodopádů Kravica a Medžugorje
  3. El dnes ráno Odpovědět »
    Dajka -> Ahoj, mohla bys mi prozradit, od jaké CK jsi jela do Mostaru? Pokud to nebylo vlastní dopravou. Nám se v Baška nepovedlo sehnat výlet na Kravice, všude říkali, že se jezdí jen do Mostaru. Dík
  4. zkušený cestovatel dnes ráno Odpovědět »
    Jsme na dovolene v HR v Dubrovníku a vzhledem k blízkosti Mostaru cca 140 km jsme se rozhodli ho navštívit a společně s ním při zpáteční cestě do Dubrovníku nevynechat i známe vodopády v Kravici. Cesta proběhla OK, Mostar prohlídka cca 2 hod / jedna ulička cca 300 m dlouhá /, všude milon turistu, dobrá káva, nasraný skokani z mostu do vody / když jim nikdo nezaplatí tak neskočí/ vedro. Jako suvenyr kromě místní bižuterie si také můžete koupit náboje do kulometu, plynovou masku nebo bodák který byl v akci. Ceny levne. Mimo uličku nechodit. Divné existence s dvoukoláky naloženými železem. Možno platit Kunama nebo Eurem. Mimo centrum stále přítomné stopy války jako vypálené domy a ve zdech stopy po kulkách. At jsem se snažil sebevíc, romantika ne a ne přijít. Spíše jsem si představoval jak z kopcu nad mestem si sousedi střílí do oken a zapalují domy. Možná tomu napomáhal arogantně vztyčený kříž nad z poloviny muslimským městem na kopci, dokazujcí sousedum kdo je tady pánem. Odjezd k vodopádum do Kravice. Cesta neznačená ale nakonec po malém bloudění jsme je našli. Milon turistu, studená voda a loupeživí pinglové. Jako jedni z mála jsme si se synem zaplavaly v ledové vodě. Bylo to OK ale romantika nula. Je to jako plavat v kašně kde na vas každý čumí. Vodopády pěkné, ale nějak si je nejde užít.....odcházíme a chceme se převléknout u jediné převlékací budky hodinová fronta....odcházíme v plavkách k autu s tím že se převlékneme cestou za bukem nebo v autě. Po pár metrech narážíme na opuštěné místo se stolkem kde se rozhodneme převléci. Už jen při naznačení že se budeme převlékat se někde objevil totální místní kokot kterej na nás začal řvát a sprostě nadávat. Hned po balskánsku se obul do mé ženy že si ji podá atd. šel po nás...zastavilo ho až mých 110 kg, 2 m výška zatatá pravačka připravena místního debila poslat k zemi a sejmout ho jednou pro vždy. To jediný ho zastavilo v přímém ataku na naši rodinu s malými dětmi, ale nezabránilo mu to v hlasitém a sprostém nadávání. S naběhlou žílou na paži, pevně sevřenou pravačkou a zabijáckým pohledem / moji rodinu ti nedám / jsme pomalu opuštěli pozice a šli do auta. Moji malí kluci z toho byli pěkně vykulení, ale co tak to na cestách chodí. Mám projetý celý svět a proto můžu hodnotit. Po celou dobu jednodenního výletu do BiH jsem měl pocit že nás tam nechtějí. Turisto, odevzdej peníze a vrat se tam od kud jsi přišel. Stejně nám nerozumíš. Místní se stále tváří jakoby ukřivděně a úsměv u nich nehledejte. Po setkání s místním křupanem jsem už pochopil, že i úplná pitomost, muže skončit tragicky kdy se perou národy a s debilem se nedomluvíte nikde na světe. Průser je když těch debilu je víc než jeden. Na závěr - návštěvu BiH jednoznačně doporučuji a hlavně všem nacionalistum všech zemí světa. Kdy za řečmi o státnosti, hrdosti atd se schovává uplně obyčejné prospěchářství politiku a chudoba místních obyvatel. Když jsme se vraceli zpět do Dubrovníku, byl jsem neskonale štastný za naše pasy EU, členství v NATO a naší bohatou kulturu kterou vyspělá Evropa akceptovala a vzala nás k sobě do party. P.S. pro všechny štourali...ANO má zkušenost je na 100% subjektivní a netvrdím že ji bude mít každý, ale je to moje zkušenost kterou už mi nikdo nevezme. Návštěva Mostar - 60% , vodopády Kravica - 40%, pohostinost místních 20%
  5. Kometa dnes ráno Odpovědět »
    Dovoluji si podotknout, že Stara ćuprija se nachází ve městě Konjic, mezi Mostarem a Sarajevem. Mostu v Mostaru se odjakživa říkalo "Stari most" nebo také "Hajrudinov most" (podle jména jeho stavitele).



Zde je místo pro Vaši reklamu. V případě zájmu, mailujte.