Nicméně byť jsou Kapverdské ostrovy rozmanité, vydáte-li se sem na dovolenou, nejspíš stejně skončíte na Salu. Jezdí sem české cestovní kanceláře a jako na jediném z ostrovů je zde infrastruktura vyvinutá dost na to, aby uspokojila turisty ze Západu. Jinde je zatím ubytoven a stravovacích zařízení po málu, jsou-li tam vůbec. Je možnost vydávat se za poznáním na jednodenní výlety, avšak počítejte s tím, že ceny letenek z ostrova na ostrov se pohybují v řádech stovek eur. Lodě jsou o poznání levnější, ale bohužel i nespolehlivější. Něco jako plavební řád tu neexistuje a plánovaný odjezd se v závislosti na počasí či nedostatku pasažérů může posunout až o několik dní.

„Fata morgána“ a tajemné modré oko

Avšak ani když na Salu strávíte celou týdenní dovolenou, nebudete se nudit. „Už jste viděli fata morgánu?“ ptá se nás John, Ir, jenž si v Santa Marii, nejoblíbenějším letovisku ostrova Sal, koupil dovolenkovou vilu. Sedíme na terase jedné z restaurací a čekáme na pečené kalamáry. „Fata morgánu?!“ vydechnu s překvapením. Tento optický jev je velmi vzácný a vidělo jej jen málo lidí, většinou nomádi, kteří tráví celý život v poušti. Nechce se mi věřit, že tady na Kapverdách by ji ukazovali jako turistickou atrakci.

Nakonec se ukáže, že má skepse nebyla lichá. Když se v džípu dokodrcáme na opuštěný sever ostrova, kde kromě štěrku, písku a kamení není vůbec nic, pochopíme, co místní vydávají za fata morgánu. Otevírá se nám výhled na obrovskou vodní plochu, byť tu ve skutečnosti žádná není. Jedná se však o poměrně běžný jev: dojem vodní hladiny vytváří rozhraní mezi horkým vzduchem bezprostředně nad rozpáleným povrchem a chladnějším vzduchem nahoře. Buď jak buď, pohled je to přece impozantní.

Pokračujeme do oblasti Buracony, kde se podle domorodců „střetávají živly“. Lávové pobřeží je zde provrtáno jezírky s azurovou vodou, v nichž se dá za příznivého počasí koupat. Tentokrát je však moře rozbouřené a masy vody se tříští o skálu s neuvěřitelnou silou, až vedle mohutného příboje působí turistické džípy jako mravenci. Slunce si tu s námi opět zahraje. Když vystoupá dostatečně vysoko, objeví se v hlubokém skalním komíně, svažujícím se až k hladině moře, sytě modrý kruh. Místní jej nenazvou jinak než magické „oko“.

Solná koupel

Věrni pořekadlu, že „to nejlepší přichází na závěr“, se předposlední den pobytu vydáváme do solného dolu. Ostrov Sal nese jméno po portugalském výrazu pro sůl. Její zásoby zde byly objeveny v 18. století a tehdy se také začalo s těžbou, která pokračuje dodnes. Původně se ostrov jmenoval Llana či Plana, což znamená „plochý“.

Přijíždíme do Pedra de Lume, vesničky nedaleko sopečného kráteru, v němž se rozkládají třpytivé hladiny salin. Slaná voda je sem dnes přiváděna uměle, rozlévána do mělkých nádrží a vysušována na horkém slunci. Salinita solných jezírek je podobná jako v Mrtvém moři a srovnatelné jsou i místní klimatické podmínky. Doporučuje se zde vykoupat a nechat na sebe působit blahodárné účinky této kouzelné vody. Povídá se, že každá koupel prodlužuje život o jeden den.

Před pár lety byly saliny Pedra de Lume docela zapomenuté. Dnes je tu vybudováno parkoviště pro turistické autobusy a rekreantům slouží malý stánek s legátkami, sprchou a občerstvením. Je jen otázkou času, kdy nádherný kráter obepne plot, bude se sem vybírat závratné vstupné a léčivé bahno ze salin, zabalené v dárkových lahvičkách, poslouží jako drahý suvenýr. Přerod Pedra de Lume je jen symbolem toho, jak se mění Kapverdské ostrovy. Chcete-li si užít jejich původní, pestré a temperamentní africké atmosféry, nerozmýšlejte se dlouho – a jeďte! Už dnes je za pět minut dvanáct.