Do Ústí nad Labem by se asi na dovolenou vydal málokdo. Město proslulo nezdravým ovzduším, komíny továren a komplexy socialistických budov. Budete-li se soustředit na samotné Ústí, skutečně asi nadšeni nebudete. Ale pokud zvednete hlavu a rozhlédnete se kolem, kopce Českého středohoří, poseté tu a tam romantickými zříceninami, vás uchvátí!
Romantická zřícenina Střekov zdobí černou čedičovou skálu, vypínající se nad hladinou Labe do výšky sto metrů. Pomineme-li pár konfiskací, je už přes půl tisíciletí v držení Lobkowiczů. Objekt prošel v osmdesátých letech rozsáhlou rekonstrukcí, na kterou dnes odborníci pohlížejí víc než rozpačitě. Přesto hrad o tajemnou atmosféru nepřišel a pokud se sem vydáte, pocítíte ji na vlastní kůži i vy.
Historie hradu Střekov
Střekov byl vystavěn v první polovině 14. století a sloužil jako celní stanice. Podle pověsti jej nechal postavit vladyka Střek, aby uchránil okolí před loupeživými vpády Míšenských. Z věže bylo vidět široko daleko a v noci prý hradní posádka natahovala přes Labe řetěz, aby bez jejího vědomí neproklouzla do říše ani myška.
Sto let vlastnili hrad Vartenberkové, v 15. století se majitelé střídali. Střekov byl několikrát přestavován, resp. dostavován, a později ještě renesančně upraven. Ačkoli stavba nebyla zbudována jako pevnost, mnohokrát vojenským účelům posloužila. Za husitských válek se střekovské zdi staly útočištěm řádových sester z teplického kláštera a roudnického probošta Jana. Třicetiletá válka se Střekovu stala osudnou. Několikrát se tu usadila nepřátelská vojska a nakonec hrad zcela ztratil obytnou funkci. Paradoxně se zde odehrané bitvy na jeho interiérech moc neprojevily. Jenže pak přišla sedmiletá válka a neblahý rok 1757. Na Střekově se usadili Prusové a hradní zdi musely čelit dělostřelbě vojsk generála Laudona. Odneslo to především takzvané Velké stavení a hradní kaple. Jako smutná vzpomínka na tato léta je ve strmé skalní stěně dodnes zaryto šest dělových koulí. Jsou prý vidět z jediného místa na nádvoří. Tomu, kdo jej najde, by se mělo do šesti dní splnit nejtoužebnější přání.
Od konce 17. století Střekov chátral a pozornosti se dočkal až za nástupu evropského romantismu, tedy ve století devatenáctém. Hrad navštívilo mnoho známých osobností, především umělců, kterým učarovala jeho tajemná silueta. Za všechny jmenujme německého básníka Goetha, malíře Ludwiga Richtera nebo Karla Hynka Máchu. Svérázným způsobem zde hledal múzu hudební skladatel Richard Wagner. V roce 1842 se zahalil do prostěradla, prošel se po hradbách a nakonec si udělal výlet na nedaleký vrch Vysoký Ostrý, odkud pozoroval východ slunce. Mnoho lidí možná tohle „strašidlo“ vyděsilo, ale vyplatilo se to. Wagner zde složil báseň, která se stala podkladem pro libreto známé opery Tannhäser. Dodnes se podle něj jmenuje místní restaurace, zařízená v gotickém stylu.
Pověst o nešťastné lásce
Pověst, která se k tajemnému Střekovu váže, se nevypravuje lehce. Kdysi tu pobýval přísný hradí pán s dcerou krásnou jako květ, milou, dobrotivou a pilnou. Děvče si brzy našlo mládence, čímž však otci zhatilo plány. Hradní pán plánoval svou dceru provdat za krutého, ale bohatého rytíře Kubu ze Střekova. Mimochodem, tato postava je historicky doložena. Že se dívka zamilovala do chudého podkoního mu bylo proti vůli; byť to byl chlapec poctivý, pracovitý a odvážný.
Příběh nedopadl pohádkově. Hradní pán vsadil nešťastného podkoního do hladomorny a nechal ho vyhladovět k smrti. Utrápená dívka se vrhla ze střekovských hradeb do Labe. Její tělo se prý nikdy nenašlo. Povídá se, že je odnesli dobří skřítkové dovnitř do skály. V místech, kde se na černé čedičové skále zachytily plavé vlasy hradní krásky, rostou dosud zlatavé kvítky tařice skalní. Rostlina nekvete déle než tři týdny v roce. Údajně proto, aby poutníkům, přicházejícím na Střekov, připomněla, jak krátká byla nešťastná láska šlechtičny a chuďase.
Dostanete-li se na hrad za deštivých dnů, možná spatříte naříkající dívku, sápající se po skále z řeky ke hladomorně. To duch onoho nešťastného děvčete hledá přízrak milovaného podkoního.
Komentáře k článku Střekov – klenot Českého středohoří
Buďte první, kdo přispěje do diskuze!