Malebná vesnice lemující mělké údolí Berounky, oblé kopce, nekonečné lesy a majestátní hrad, symbol zlatých časů českého království. Prostě idylka. Jeden z nejoblíbenějších turistických cílů u nás ukrývá v okolí i další zajímavosti: krásnou přírodu a hned tři muzea – Muzeum betlémů, Muzeum voskových figurín a Dům hodin.

Karlštejn byl roku 1348 založen Karlem IV. Na vyvýšenině nad Berounkou byl majestátní hrad vztyčen za mimořádným účelem: panovník zde chtěl uschovat korunovační klenoty Svaté říše římské. Jako správný křesťan nechal stavbu pojmout symbolicky: hrad se zdvíhá stupňovitě do několika pater, což má symbolizovat jeruzalémskou Svatou horu s chrámem na vrcholu. Právě tady, v zlatem a drahým kamením bohatě zdobené kapli sv. Kříže ve Velké věži, byl po dlouhou dobu ukryt říšský poklad.

Dělníci, kteří za svou práci zaplatili životem

Na opačném konci, docela na spodku hradu, stojí Studniční věž. Jak bystrého čtenáře jistě napadlo, má své jméno díky tomu, že se zde nacházela zásobárna vody pro celý hrad. Ale pozor, nešlo o studnu!

Když dělníci pracovali na hloubení studny, nedokázali kámen prorazit dostatečně hluboko. Dostali se takřka osmdesát metrů pod zemský povrch, ale na podzemní vodu nenarazili. Nakonec bylo dno jámy propojeno s nedalekým potokem, takže měl Karlštejn namísto studny cisternu. Tento fakt však mohl přivést zásadní zvraty v boji. Kdyby se nepřátelé dozvěděli, že karlštejnská studna ve skutečnosti není studna, mohli přítok vody otrávit, nebo rovnou odpojit. Povídá se, že kvůli tomu přišli všichni dělníci, kteří na výstavbě kanálu pracovali, o život. Aby nikomu nevyzradili nebezpečné tajemství, byli popraveni. To je jen jedna z mnoha pověstí, které se o hradu Karlštejn tradují…

Od bojů přes zapomenutí k dnešku

Do roku 1421 žili na Karlštejně králové, a tak hrad vzkvétal. Těžké časy si pevnost užila za husitů, kdy byl hrad bombardován kameny, sudy s hořící smůlou i fekáliemi. Valný efekt to však nemělo, protože se kališníci nedostali ani na nádvoří. Větší nebezpečí přišlo za Švédů, kteří prolomili opevnění až k Velké věži. Dovnitř už se však nedostali a výzdoba zdejší kaple by bývala zůstala netknutá nebýt zdejších vojáků. Ti tady nakradli spoustu skvostů, aby zajistili zásobování hradu.

Karlštejn byl goticky a renesančně upraven, avšak roku 1619 odsud byly odvezeny korunovační klenoty a kdysi majestátní hrad přestal stát v centru zájmu. Už ve druhé polovině 17. století jej královna Eleonora zastavila. Následující léta sloužil jako sýpka a skladiště.

Na přelomu 18. a 19. století se však ke slovu dostává romantismus. Tajemná, magická zřícenina přitahuje umělce – mimo jiné třeba Karla Hynka Máchu, jehož obrázek polorozpadajícího se hradu vidíte v úvodu tohoto článku. Ani ne o sto let později se Karlštejn dočká velkolepé rekonstrukce. Podle některých nebyla úplně vyvedená, jelikož ji architekt Josef Mocker vedl v duchu purismu a za cenu navrácení hradu do jeho původní gotické podoby neváhal zničit vše, co přinesly budoucí přestavby, byť byly sebe povedenější. Buď jak buď, dnes ne nadarmo patří Karlštejn k našim nejnavštěvovanějším památkám. Vevnitř to moc velkolepě nevypadá, ale duch dávné slavné minulosti českého národa tu dýchá stále!