Velký milovník, s jiskrou v oku a snědou pletí. Na svět přišel na Velikonoce v Benátkách, svedl nespočet žen, procestoval svět a nakonec skončil v Duchcově, jednom z nejkrásnějších zámků severních Čech.

Duchcov se nachází nedaleko Teplic a bez přehánění můžeme říct, že je zářivou perlou širokého okolí. Dominuje mu nádherný zámek z konce 16. století, který byl vystavěn v renesančním stylu, ale později barokně a klasicistně upraven. Mohutná smetanově omítnutá křídla obepínají celou jednu stranu náměstí a svým majestátem připomínají slavnou minulost Duchcova, kdy se sem sjížděli známí umělci jako Goethe, Beethoven či Chopin. Bylo to koncem 18. století, už po velkolepé přestavbě objektu, kdy se daleko za hranicemi šířil věhlas lázeňských Teplic. Bezesporu nejslavnější osobností, jejíž jméno je dodnes s Duchcovem neodmyslitelně spjato, byl však Gian Giacomo Geronimo Casanova.

Expozice, která nemá ve světě obdoby

Prohlídka interiérů duchcovského zámku je rozmanitá a pro všechny milovníky historie a umění bude hotovým pohlazením na duši. První okruh provede návštěvníky Valdštejnským sálem, Vojenskou zbrojnicí, Loveckým salónkem, Biliárovým sálem, Benátském pokojem, Pařížským salonkem i místnostmi vyhrazenými zámeckému služebnictvu – pokoji malíře, hraběcího sluhy a správce. Co vám však učaruje nejvíce jsou sály, v nichž se pohyboval samotný Casanova, který se sem odebral na konci svého života. V moudrém ale už unaveném světoběžníkovi našel zalíbení hrabě Josef Karel Emanuel z Valdštejna a učinil ho na Duchcově bibliotékářem. Proslulý milovník se tu stáhl do ústraní a věnoval se literatuře. Právě tady vznikly jeho slavné Paměti i román Icosameron, který mnozí odborníci považují za jedno z vůbec prvních utopických děl.

Když se dnes procházíte Casanovovými pokoji, je to jako by k vám jeho duch stále promlouval. Casanova nebyl jen promiskuitní svůdník. Byl to vzdělaný muž, spisovatel, diplomat a filozof. Rozuměl umění a miloval dobrou kuchyni. Na Duchcově s tím ovšem moc nepochodil; povídá se, že tu jednou po chodbách rozzlobeně honil kuchaře, který zkazil makaróny. Aby milovník ukojil své gurmánské choutky, nechával si z ciziny dovážet vybrané pochutiny, třeba olivy, speciální zákusky a tisíce čokolád. Ostatně kakao je dodnes považováno za vyhlášené afrodiziakum.

Expozice přibližující Casanovův život na duchcovském zámku je jediná svého druhu na světě; ani v jeho rodných Benátkách podobnou výstavu nenajdete. Zdejší pokoje jsou zařízené tak, jak byly v době svůdníkova života. Je tu jeho ložnice, ukázka rukopisu i křeslo, v němž čtvrtého června roku 1798 zemřel.

Přes vězení do Duchcova

Většina děl věnovaných Casanovovy ho představuje jako neodolatelného milovníka. Tím bezesporu byl. Je známý jako velký svůdník žen, nicméně z některých materiálů můžeme soudit, že zkušenost měl i s láskou mužů. K životu plnému dobrodružství ho předurčovaly už nezkrotné geny. Sám ve svých Pamětech sleduje životopis svého rodu až k roku 1428, kdy don Giacomo Casanova unesl donnu Annu Palafoxovou den nato, co složila klášterní slib. Ani další Casanovovi předkové nevedli klidný život a zdá se, že právě unášení vnadných žen si oblíbili jako rodinné hobby, předávané z otce na syna. Také matka slavného Casanovy byla svým svůdníkem unesena; opustil kvůli ní herečku Fragolettu, kvůli níž se prve sám stal tanečníkem a hercem. Šestnáctiletá Zanetta porodila za devět měsíců po únosu a svatbě syna – Casanovu, jehož příběh dobyl dějiny a svět.

Mladý Giacomo byl známý už v Benátkách. Za svůj život prošel všemožnými povoláními, miloval mnoho žen a obratně využíval přízně těch bohatších z nich. Byl vojákem, houslistou, snad i špiónem. Nějaký čas strávil ve vězení, odkud se mu podařilo uprchnout. Nakonec se dostal na Duchcov, ale s místními lidi si příliš neporozuměl. Partnera s pochopením pro duchaplné diskuze našel až v princi Charlesovi de Ligne, který pobýval v nedalekých Teplicích. Tento šlechtic se po Casanovově smrti stal jeho prvním životopiscem. Známé je jeho vyjádření, které dokonale vyjadřuje charisma vyhlášeného milovníka: „Byl to velice krásný muž, kdyby nebyl ošklivý.“

Zámek zvučných jmen

Casanovův pobyt na zámku v Duchcově i jeho úmrtí ve zdejších komnatách připomíná název jednoho křídla – Casanovské. V jeho přízemí se nachází Galerie Giacomo se sezónními výstavami, které tvoří třetí prohlídkový okruh. Druhý prohlídkový okruh je věnován restaurovaným sbírkovým předmětům a nese vznosné jméno „Poklady z depozitářů“.

Člověk nemusí být dějepisec ani studovat umění, aby si prohlídku duchcovského zámku užil. Nakonec tenhle objekt by byl kouzelně pohádkový i bez Casanovy! Stavby jsou jednoduše krásné, obehnané romantickým parkem, který láká k procházkách. Celý areál dýchá historií; však má za sebou dlouhé a často nelehké dějiny. Původní zámek tu stanul už v 16. století v době renesance.

Nejvýznamnější stavební období přišlo na přelomu 17. a 18. století, kdy Duchcov získal víceméně dnešní podobu. Tehdy byl zámek v rukách Jana Josefa Valdštejna a upravovalo se v duchu tehdy módního baroka. Zdejší zahrada tenkrát patřila k nejpozoruhodnějším svého druhu. Její pravidelnou kompozici tvořily záhony květin, aleje tvarovaných stromů a živé ploty. Vzduch příjemně zvlhčovala řada bazénků a fontán. Vrcholem přestavby bylo vybudování hospitálu s kaplí Nanebevzetí Panny Marie. Do Duchcova se sjeli nejvyhlášenější umělci své doby: sochaři Matyáš Bernard Braun a Ferdinand Maxmilián Brokoff i nejvýznamnější freskař českého baroka Václav Vavřinec Reiner. Jeho freska, která zdobila kopuli později zbouraného hospitálu, byla ve 20. století za obrovského úsilí restaurátorů zachráněna a dnes zdobí strop nově zbudovaného pavilónu, dotvářejícího současný areál duchcovského zámku.

Těžební důl v anglickém parku

V první polovině 19. století se Duchcov dočkal dalších úprav, tentokrát v klasicistním duchu. Přestavby byly dokončeny v roce 1818 a nepozměnily jen tvář staveb, ale i podobu zahrady. Ze zelenavé plochy plné pestrobarevných a vonících záhonů se stal anglický park. Kolem zámku byl rozprostřen koberec měkké a pečlivě sestřihnuté trávy, protnutý alejí směřující k okraji areálu a otevírající se do panoramata zalesněných svahů Krušných hor. Procházky malebným parkem i nadále zpříjemňovala voda; temně modré stružky napájely několik rybníků, z nichž se dodnes zachoval takzvaný Sfingový s cennými plastikami z 18. století. Aby se procházející šlechta při dlouhých procházkách neunavila, nechala si v areálu vybudovat malebná odpočívadla.

Příběh Duchcova zní pohádkově až do roku 1956, kdy se v kraji rozpínala těžba uhlí. Stále se zvětšující důl zasáhl i do parku. Historický špitál byl srovnán se zemí a celá třetina areálu musela ustoupit průmyslovým záměrům. Teprve v druhé polovině 20. století se duchcovský zámek dočkal obnovy. A tak dnes můžete stejně jako před více než dvě stě lety procházet nádherným areálem, který mimo jiné zdobí i pár původních dubů, jasanů, lip a platanů. Uvidíte tu také cenné Braunovy sochy. A hlavně ony maličkosti, jež jen svou přítomností změnil ve výjimečné samotný Casanova!