Je pro vás šálek kakaa nebo kostička čokolády každodenní samozřejmost? Už si bez toho neumíte život představit? :) Tak to buďte rádi, že jste se nenarodili před pěti sty lety. O takových dobrotách byste si mohli nechat leda zdát!

Kdyby bylo možné přemístit se strojem času někam do r. 600 k prvním kakaovníkovým plantážím, nejspíš bychom se ocitli na území dnešní Kostariky. O tom, že je tato země skutečnou pravlastí kakaovníku, svědčí i název zdejší řeky – El Cacao. Za původní receptury na úpravu kakaových bobů vděčíme jihoamerickým indiánským kmenům Olméků, Aztéků a Mayů. Jako hustý nápoj (xocolatl) požívali čokoládu ještě dávno předtím, než r. 1492 objevil Kolumbus Ameriku. Xocolatl se vyráběl z rozdrcených bobů a vody, pro zahuštění do něj byla přidávána kukuřičná mouka. Z chuťových důvodů potom vanilka, exotické ovoce, hořké mandle, pepř, med, chilli nebo údajně i velrybí sperma.

Není divu, že když byly v 16. století kakaové boby přivezeny do Evropy, zpracovány původním způsobem a díky své dlouhé trvanlivosti a vysoké energetické hodnotě použity jako výživný zdroj potravy při válečných výpravách, nebyla armáda zrovna nadšena.

Od obřadního šálku „krve“ k potenci

Čokoláda našla v historii nejrůznější uplatnění. Před více než 500 lety sloužila jako obřadní nápoj, symbolizující krev. Podle legend indiánského kmene Aztéků používal temně rudou tekutinu vládce Montezuna II. před vstupem do harému a byl pak schopen bdít až do rána. Receptura na výrobu tohoto magického nápoje byla tehdy přísně střežena a do Evropy se dostala vlastně náhodou. To indiánská dívka Malinche, která se stala tlumočnicí a později i životní partnerkou mořeplavce Corteze (na území dnešního Mexika se vylodil r. 1519), vyzvěděla recept od kohosi z Montezunova paláce za účelem zpestřit sobě i příteli milování.

V celé středoamerické oblasti byly kakaové boby používány jako platidlo; podle Mendozova kodexu se jimi platily daně. Rovněž žold dostával voják v podobě semen kakaovníku – tajemné rostliny, která je latinsky příhodně nazvána Theobroma cacao, tedy „pokrm bohů“. Kdybychom měli po staletích zrekonstruovat tehdejší ceník, vypadal by nějak následovně: Za jeden kakaový bob byste dostali čerstvé rajče, avokádo mělo cenu tří bobů, dýně čtyř. Za králíka majitel vyžadoval asi deset bobů, stejně jako prostitutka za své služby. Cena otroka nebo pěkné krůty se pohybovala kolem sta kakaových bobů.

Jak nápoj ztuhl

Do Evropy se čokoláda dostala v 16. století a ihned se stala sladkou výsadou šlechty a vyšších vrstev obyvatelstva hlavně ve Španělsku a Francii. A protože Ludvík XIV. a Versailles určovali tehdejší módu, rozšířila se sláva hořkosladkého nápoje brzy do celého světa, resp. bohatého světa.

Cesta od lahodného nápoje k dnešní podobě čokolády ale byla složitá. Prvním krokem se stal objev Holanďana C. Houtena, který si v roce 1828 nechal patentovat hydraulický lis, za jehož pomoci byl schopen oddělit z kakaových bobů kakaové máslo. Velký zvrat nastal v r. 1847, kdy v britské firmě Joseph Fry & Sons zkombinovali kakaové máslo s práškovým cukrem a vyrobili tak historicky první tuhou čokoládu. R. 1879 se podařilo R. Lindtovi ještě o něco vylepšit už tak téměř dokonalý výrobní postup. Vynalezl způsob, jak odstranit přebytečnou vodu a na trh uvedl čokoládovou hmotu, která se po ztuhnutí neodolatelně rozplývala na jazyku a při rozlomení vydávala křupavý zvuk. Právě tak známe z přeplněných regálů v supermarketech čokoládu dnes.