V Nepálu jsem pět měsíců žila a od té doby jsem s ním tři roky v prakticky každodenním kontaktu. Vracím se tam často a můžu snad říct, že ho poměrně znám. Občas se na mě proto turisti obracejí s žádostí o radu: na co se připravit, co si s sebou vzít, kam a jak se podívat. Mám všehovšudy jen dvě doporučení: vyřiďte si cestovní pojištění a alespoň měsíc před odjezdem nejezte rýži.

To první je jednoduché: dneska se bez problémů pojistíte na cesty online nebo na poslední chvíli na letišti. Je pravda, že jsem extrémní poseroutka a po setmění se nevydám na zapomenuté stezky ani v Praze, natož po Himálaji, ale přece jenom: když se mě někdo zeptá, jestli není blbost se pojišťovat, že se přece stejně nic nestane… tak to pak kroutím hlavou a upřímně: Říkám si, že s takovou „zodpovědností“ se dotyčná osoba opravdu hodí spíš do Nepálu než do Evropy.

A co se týče rýže: pokud nejste její zapřísáhlí milovníci, tak se připravte, že vám v Nepálu bude za chvíli lézt krkem. Pro drtivou většinu Nepálců je základní a víceméně jedinou potravinou, přinášející energetickou hodnotu. Nepál je jedna z nejchudších zemí světa, lidé z vesnic (a těch je až 97 %) žijí jen z toho, co si sami vypěstují a víc než půlka dětí má jedno jídlo denně nebo ještě míň. Tradičním jídlem tedy není nic jednoduššího než dal bhat. „Bhat“ znamená rýže a „dal“ je čočka. V nepálském podání je to ale spíš voda, která příchuť luštěniny získala povařením. Suchá rýže se tímto „vývarem“ dochucuje – to aby kalorie lépe klouzaly do hrdla. Když budete mít štěstí a narazíte na vesnického gurmána, naservíruje vám k dochucení ještě ačhár – v hmoždíři pomleté rajče s česnekem a přehršlí koření, které je zrovna po ruce.

Připadá vám to trochu nemastné, neslané? No, abych řekla pravdu – ono je, a to doslova. Jestli si chcete v Nepálu dopřát labužnické hody, ale pizza s hamburgerem v turistické lokalitě vás zrovna neláká, mám ještě jeden tip. Návštěva Nepálu je dobrou příležitostí pro ochutnání tibetské kuchyně. Nemusíte proto ani jezdit moc na sever, k nepálsko-čínským hranicím, protože tibetské speciality jsou snadno dostupné i v každé nepálské hospodě v Káthmándú. Známé jsou těstovinové knedlíčky momo plněné masem nebo zeleninou. Za ochutnání stojí také hřejivá nudlová polévka thukpa, která přijde vhod nejen na trecích ve studených horách. A abych nezapomněla! Spláchněte to čajem – ten z východního Ilamu je světoznámý a kvalitní. Nepálci vaří čaj v mléce a vydatně ho sladí, případně koření kardamomem, skořicí a zázvorem… zkuste to jako oni, postup není těžký – vařili jste už někdy kakao, ne!?