Pokud se vydáváme ke kořenům historie arabské kuchyně, musíme se přenést do beduínských dob, kdy kočovné arabské kmeny křižovaly poušť v karavanách a jíst mohly jen to, co šlo přepravit.

Z šátku v písku na evropský stůl

Příprava jídel v arabských zemích zpočátku nebyla žádným sáhodlouhým procesem, při kterém by se mohlo experimentovat s exotickými ingrediencemi; narozdíl od evropských dvorů neměli Arabové k dispozici obrovské kuchyně a nepřeberné množství surovin. Kočovníci vařili pod stanem na otevřeném ohni z toho, co se dalo nejlehčeji uchovat při přepravě (rýže, datle) či přímo zužitkovat jako „dopravní prostředek“ (ovce a velbloudi).

Recepty kočujících kmenů neurčovaly pevná pravidla, vše se měnilo v závislosti na dostupnosti ingrediencí a paměti potomků „vyhlášených kuchařů“. Jak šel čas, bylo na cestách přes Střední východ objeveno množství nových druhů koření. Nejenže ho schopní arabští obchodníci zužitkovali jako žádané zboží, ale rovněž jím dochutili vlastní kuchyni. Arabská kuchyně se rozšiřovala do Sýrie, Libanonu, Palestiny a Egypta. Vzhledem ke vzdálenosti těchto zemí došlo k diferenciaci pokrmů, tak je dnes známá arabská kuchyně pestrá a rozmanitá.

Na moderní středovýchodní kuchyni měl největší vliv Libanon, jehož obchodní vliv rychle rostl. S ním rostla i oblíbenost arabské kuchyně. Dnes drží hrdé místo vedle kuchyně čínské, mexické či italské a je po celém světě známá nejen pro svou rozmanitost a chuť, ale také kvalitu. Civilizovaný svět se zdá být přesycen hamburgery a hot-dogy a čím dál více se upíná ke zdravé stravě. Arabská kuchyně, překypující zeleninou, ovocem, vegetariánskými pokrmy a netučným kuřecím či rybím masem, se zdá být vynikající alternativou ;)

Podává se večeře aneb udělejte si čas!

Arabové jsou proslulí svojí pohostinností. Ať už se objevíte v prestižním podniku v Káhiře či Tunisu, nebo se rozjedete do odlehlých chatrčí na okraji Sahary, buďte přesvědčeni, že potkáte lidi s touhou podělit se o svoji večeři. Pozvání „jen tak“ je naprosto běžné a podávání mátového čaje nebo klasické černé kávy je samozřejmostí při každém obchodním i soukromém setkání.

Nejdůležitějším pokrmem dne je večeře, která se na naše poměry táhne proklatě dlouho do noci. Časově náročný obřad stolování začíná podáváním předkrmů, čili mezze. Jde o bohatou nabídku teplých i studených zeleninových, zřídkakdy ale i masových, pochutin. Nechybí nejrůznější omáčky a arabský chleba, kterým si všechny ty dobroty nabíráte jako „jedlou lžičkou“. Některé pasty jsou ostré až k slzám, jiné potěší chuťové buňky výraznou kořeněnou chutí, další pohladí jogurtovou jemností – zkrátka je z čeho vybírat a každý jí, co se do něj vejde, protože na nějaké přesně vymezené porce se tady nehraje. Následuje polévka a hlavní chod. Ten sestává z nejrůznějších zeleninových kaší, kousků rožněného masa, kebabu, kuskusu či humusu. Opět platí zásada „vše je všech“.

Jídlo Arabové zapíjejí shaiem (čajem) nebo kávou. K pokrmům se podává bílá káva, což je odvar z okvětních lístků pomerančovníku nebo růží; to napomáhá zažívání. Tradiční silná arabská káva přichází až na závěr. Co se týče moučníků, má se arabská kuchyně čím chlubit, avšak po tak vydatné pozdní večeři je dokáže spořádat jen málokterý Evropan. Dezerty a cukrovinky jsou neuvěřitelně sladké, cukr doplňují pistáciové oříšky a med. Za ochutnání rozhodně stojí kinaafu, pukaný oves s kozím sýrem v sirupu, nebo flan, koláč plněný karamelovým sirupem. Jako všude na světě i arabské děti milují zmrzlinu. Tady se jí říká arabská booza a je výtečná.

Pokud se vydáte na arabskou večeři, servírovanou tradičním stylem, doporučuje se dojít v sandálech. K jídlu se totiž budete muset vyzout a přiznejme si, takové ponožky, celý den zavřené v teniskách, by mohly jídlo znechutit nejen vám :) Pokrmy se servírují v miskách na ubrus, který leží buď přímo na koberci nebo na nízkém stolku; strávníci se uvelebí kolem na měkkých polštářích. U jídla se diskutuje, avšak vždy na odlehčená témata a měla by panovat poklidná, příjemná atmosféra. Popíjí se místní anýzovka a pokuřuje se vodní dýmka. Bohužel moderní civilizace zasahuje i sem, a tak se se zrychlujícím se životem Arabů zrychluje i způsob stravování. Tradiční restaurace se stávají raritou, běžně se zde sedí u stolů a jí příborem. Ta tam je bohužel často i nezávazná konverzace…