Lednicko-valtický areál byl v roce 1996 zapsán na Seznam světového kulturního a přírodního bohatství UNESCO, což svědčí o jeho unikátnosti. Krásné zahrady, majestátné zámky, třpytivé hladiny rybníků, zahalené kobercem leknínů. Pěší cesty, sypané pískem, květinové záhony, vonící louky, prastará stromořadí. Všechnu tu krásu mají na svědomí Lichtenštjnové – svého času nejbohatší rod na území Česka.

Od vesnice k proslulému panství

První písemné zmínky o Valticích pocházejí z konce 12. století, kdy tu Seefeldové nechali vybudovat hrad. V podhradí, jež leželo kousek od česko-rakouských hranic, brzy vznikla vesnice. Ta přerostla v město někdy v letech 1192 až 1227. Valtice značně změnily svou tvář po jejich převzetí pány z Lichtenštejna. Ti je drželi od roku 1387 až do té doby, než je spolu s okolními stavbami a parky zkonfiskoval komunistický režim. Valtice byly střediskem lichtenštejnského velkostatku, který se staral i o území v Dolních Rakousích.

Mohutný hrad nahradil zámek, který je dodnes dominantou města. Lichtenštejni ho nechali postavit v letech 1643 až 1730. Svého času byl proslulý také uměním – valtické zámecké divadlo mohlo směle konkurovat tomu vídeňskému. Dnes sem turisty láká hlavně Zámecký sklep, kde přicházejí na chuť těm nejkvalitnějším vínům.

Jak si žila šlechta

V honosném zámku je na sto místností. Snad to šlechticům nestačilo, že nechali v nedaleké Lednici vybudovat další zámek – nejspíš ještě majestátnější a luxusnější –, který jim sloužil jako „rekreační chata“. Tam jezdili jen na léto, zatímco ve Valticích měli své pevné sídlo.

Jak asi páni žili, poznáme při průchodu zpřístupněnými místnostmi zámku Valtice. Je jich sice „jen“ sedmnáct, zato je zdobí stropy s pozlacenými štukami a četné malby. Nábytek, který uvidíme, není tak docela původní. Když po roce 1945 Lichtenštejni pocítili komunistický tlak, odvezli všechno, co se dalo, do Lichtenštejnska – malého státečku mezi Rakouskem a Švýcarskem. Tak to nejcennější zmizelo (ostatně stejně jako ze zámku v Lednici). Současná expozice pochází z šedesátých let, kdy byl celý objekt rekonstruován.

Turistický ráj

Z celého zámku je nejkrásnější zámecká kaple. Prostý věřící člověk si tu musel připadat jako v ráji! Stěny jsou obloženy mramorem, ozdobeny štukami a obrazy. V prostoru kaple je výjimečná akustika, což nejlépe oceníme, když se sem vydáme v době konání nějakého koncertu. K Valticím dnes neodmyslitelně patří zámecké hudební produkce.

Majestátní zámek je obklopen překrásným parkem. Zahrady, stromořadí a květinové louky vybíhají za město, aby ve svém náručí hostily několik dalších staveb. Říká se jim „salety“ a nechali je vybudovat páni z Lichtenštejna. V celém Lednicko-valtickém areálu je jich přes deset, a jsou to právě ony, které se zasloužily o zapsání kraje na Seznam UNESCO. Kousek na jih od Valtic se do výše tyčí Kolonáda. Z jejího ochozu může cestovatel přehlédnout celé Valtice jako na dlani, rozsáhlý park, Pálavu se svými vinicemi a kousek nedalekého Rakouska. Vydáme-li se z města na druhou stranu, narazíme na dvojici zámečků. Belveder je momentálně v rekonstrukci, Rendez-vous (zvaný též Dianin chrám) můžeme navštívit.

Smutná historie

Jako každá historie je i ta valtická protknuta nejedním smutným okamžikem. Honosné sídlo nejbohatšího českého rodu prošlo několikrát obdobím, na které pak staříci po dlouhou dobu vzpomínali se slzou v oku. Za husitských válek Lichtenštejnové pomáhali císaři Zikmundovi proti „kacířů“. Rozpálení kališníci jim v roce 1426 milované Valtice podpálili a popelem lehla značná část kostela i hradu.

V průběhu třicetileté války přišel do valtických uliček mor. Vyžádal si mnoho obětí, i když šlechta vyšla z tohoto období poměrně dobře. Lichtenštejni jakožto katolíci usurpovali velký majetek po záboru statků pánům, popraveným po bitvě na Bílé hoře.

Válečné útrapy pokračovaly za Napoleona a v průběhu světových válek. Dnes ve Valticích panuje mír a klid. Poděkujme za to Pánubohu v místním kostelu Nanebevzetí Panny Marie. Ten nechal v letech 1634 až 1671 postavit kníže Karel Eusebius z Lichtenštjna se zajímavou myšlenkou: aby se sem při bohoslužbě vešli všichni valtičtí občané. Svatostánek dodnes udivuje svou velikostí – 48×28×34 metrů. I v 21. stoletím se sem všichni „Valtičáci“ naskládají.

Kraj vinic a sadů

Valtice se pyšní oficiálním titulem „hlavní město vína“. Nutno říct, že ne nadarmo. Úrodná oblast Valticka lákala už pralidi, což dokazují nálezy neolitických kamenných nástrojů. Vinná réva se zde pěstovala za Keltů i Římanů a když sem přišli Slované, byly už vinice nedílnou součástí krajiny. Dnes se 95 % vinařských oblastí Česka nachází na jižní Moravě.

První písemné zmínky o pěstování vína na Valticku pocházejí ze 13. století. V roce 1855 tu byl založen spolek pro zemědělství a vinařský, který o pár let později uspořádal první výstavu vín v jízdárně zámku. Valtické vinné trhy, kde si návštěvník může vybraná vína zakoupit, se konají pravidelně od začátku 20. století. Ve Valticích funguje jediná střední vinařská škola u nás, kterou studenti zakončují maturitou. Vinařská akademie Valtice pořádá kurzy pro každého. Zde se můžete vyučit na sommeliera a odnést si patřičný diplom.

V katastru města je registrováno 580 ha vinic. Ty obklopují obec ze všech stran a propůjčují jí onu nezapomenutelnou malebnou atmosféru. Milovníci vína (a nejen oni) mohou vinařské krásy Valtic poznat na procházce zdejším okolím. Vinařská naučná stezka je lemována několika informačními tabulemi. Až se z výletu vrátíte, můžete se osvěžit ve vinárně, vinném sklípku či stylové restauraci. Ve Valticích je příjemných podniků, provoněných kvalitním vínem, hned několik.