
Lednicko-Valtický areál je snad nejznámějším historickým komplexem celé Moravy. Právem se řadí na Seznam světového kulturního a přírodního dědictví UNESCO.
Tento klenot Moravy nabízí návštěvníkům především prohlídku Lednického zámku, obklopeného zahradami. Můžete se zde projet na lodičkách, prohlédnout si krajinu z výšky z nedalekého Minaretu, nebo zajít do skleníku s tropickými rostlinami, či navštívit akvárium Malawi plné pestrobarevných rybek, které mají původní domovinu „na druhém konci světa“.
Součástí proslulého Lednického parku je, jak již bylo řečeno, minaret. Pokud nemáte strach z výšek, je štíhlá věž, tyčící se vysoko nad koruny stromů a skýtající nádherný výhled, pro vás to pravé. Tato romantická stavba, vysoká přes šedesát metrů, byla postavena na přelomu 18. a 19. století. Jedná se o maurský sloh, který pro naše zeměpisné šířky rozhodně není příznačný. Lednický minaret je skutečně rarita – jde o největší stavbu tohoto druhu v neislámských zemích.

Zámecký park zdobí množství rybníků s malebnými ostrovy. Pokud se rozhodnete pro návštěvu zdejší oblasti, doporučujeme projet se na lodičkách. Z minaretu si budete moci komplex prohlédnout z ptačí perspektivy, pohled z hladiny nádrže zase zdůrazní detaily.
Historie zámku Lednice
Zámek Lednice stojí uprostřed romantické scenérie lesů, zahrad a rybníků na pravém břehu řeky Dyje. Jeho vlastnictví se připisuje rodu z Lednice, rodu Sirotků, a poté až na malou přestávku v šestnáctém století rodu Lichtenštejnců. Těm patřil zámek – středisko lednického panství – do roku 1945.

Historie vsi Lednice sahá do roku 1222, kdy zde byla vybudována tvrz, později přestavěná na zámek, mající pověst v celé Evropě. Po česko-uherských válkách v patnáctém století byla jižní Morava částečně vylidněna a muselo být zavedeno režijní hospodářství, s čímž souvisela úprava krajiny. Byl vybudován systém rybníků, který dal jakýsi základ pro vznik lednického parku. Dnes tento park volně přechází v přírodní krajinu a je nazýván „zahradou Evropy“. Ony rybníky z patnáctého století hostí vodní ptactvo, pročež byly zařazeny do systému mezinárodních ornitologických rezervací.
V roce 1585 přebudoval Hartman z Lichtenštejna starou tvrz v renesanční zámek, který byl rodem od sedmnáctého století využíván jako rezidence. Vlastním budovatelem rozsáhlého komplexu se však stal až Karel Eusebius. Celý svůj život zasvětil úpravě zdejší krajiny, a tak se stalo, že zde vedle krásného zámku vyrostly jako houby po dešti i hospodářské budovy. Do svých služeb povolával významné umělce, kteří lednický park obohatili o řadu kašen, fontán a soch. Byly zakládány oranžérie, které se staly předchůdkyněmi dnešních skleníků. Zámek se přeměnil v honosné barokní sídlo, které mělo za úkol jediné – do nejvyšší míry zpříjemňovat život šlechty. Pokud k němu přičteme jízdárnu a nádhernou zahradu, nemůžeme pochybovat o tom, že svůj účel plnil dokonale.
Později byla mezi rybníky vybudována alej, která spojila lednické a valtické panské sídlo. Osmnácté století se neslo v duchu úpravy parku. Zámecká zahrada byla upravena podle moderních romantických pravidel do tvaru hvězdy a zdobila ji řada objektů – za všechny jmenujme například Hardtmuthový minaret, Janův hrad, Apollónův chrám nebo sochu Tří Grácií. V této době byl také zbudován zámecký rybník s patnácti ostrovy.
Posledních úprav se dočkal lednicko-valtický areál v devatenáctém století. Část zámku byla přestavěna do empírového slohu, byl vybudován skleník a mezi ním a zámkem dali páni vytvořit květinovou alej. Život místních obyvatel zpříjemňovala kruhová jídelna, kulečníkový a hudební sál. Později získal interiér novogotickou úpravu, ačkoli některé cenné starožitnosti byly zachovány. Park byl opět rozšířen a dnes můžeme směle prohlásit, že se Lednický zámek s okolím hrdě hlásí k nejvýznamnějším projevům vrcholného romantismu na území naší vlasti.

Nenechte si ujít…
Kromě prohlídky zámku a minaretu, plavby na lodičce a příjemné procházky vás v lednicko-valtickém areálu čeká mnoho atrakcí. Můžete se věnovat lukostřelbě, shlédnout ukázku lovu dravců, prohlédnout si výstavu českého surrealismu, pobavit se při vystoupení šermířů nebo se projet historickým kočárem. To vše v průběhu celé sezóny!
Legenda o praotci Lichtenštejnů
Pověst, která se vztahuje k lednicko-valtickému areálu, vypráví o praotci Lichtejnštejnů, člověku pracovitém, skromném, moudrém a dobrém. Jak už to na světě bývá, matka příroda ho sice obdařila šlechetnými vlastnostmi, silou a odvahou, avšak nějak pozapomněla na dukáty, co by mu cinkaly v kapse. Starý Lichtenštejn, ačkoli se tak ještě nejmenoval, doloval v podzemních štolách rudu, kopal od rána do večera, ale vydělal si jen na skromné živobytí. Protože byl ale poctivý a pracovitý, nikdy si nestěžoval na bolavá záda, bral svůj osud tak, jak přicházel a žil šťastně.
Jednoho dne se mu v podzemí zjevila zvláštní bytost, byl by přísahal, že viděl vílu. Mladá dívka pružné, útlé postavy se před ním objevila jako zjevení, přikrýval ji jen hedvábný modrý šál a zlaté vlasy až po paty. „Zde kopej,“ řekla překvapenému muži a zmizela. Lichtenštejn byl příliš okouzlen na to, aby neuposlechl. Zaryl krumpáč hluboko do míst, kam dívka ukázala, a tu užasl snad ještě více než před chvílí.
Šedavá skála se rozevřela a vypadl z ní obrovský drahokam. Kámen se muži rozzářil v rukou jako tisíce hvězd, avšak Lichtenštejn byl člověk poctivý a nějaké bohatství mu nemohlo zakalit mysl. Zauvažoval a rozhodl se, že drahokam odnese knížeti, kterému patřila půda, do které kopal. Mohli bychom se muži smát, jenže on byl dobrý, a proto se na něj štěstí konečně usmálo. Kníže byl potěšen horníkovou poctivostí, tak mu kámen vrátil a jako přívažek mu ještě poskytl kus vlastní půdy k obdělání.
Horník zde začal pracovat jako svobodný pán a podle drahého kamene si začali on i jeho potomci říkat páni z Lichtenštejna (lichtenstein).
Komentáře k článku Lednice – klenot jižní Moravy (2)