Říká se, že „alkohol je metla lidstva a metla patří do každé domácnosti“, a tak jako (téměř) všichni lidé na světě, i Brazilci rádi pijí. Jejich národním drinkem je caipirinha, kterou vás hostí na každém kroku. Výhodou tohoto nápoje je, že se uchytil i na zahraničním trhu, tedy pokud se vám po Brazílii zasteskne, není problém zajít do nějakého českého baru a caipirinhou se osvěžit.

Protože jsme tento drink z Česka neznali, rozhodli jsme se „přijít mu na kloub“ a vyptávali se na přípravu kde se dalo. Přestože se dalo dost těžko (portugalsky neumíme), zjistily jsme, že jde o směs vychlazené vody, ledové tříště, cukru, pokrájené limetky a cachasy. Cachasa je pálenka z cukrové třtiny, a jak jsme si v obchodech všimly, existují různé druhy. Hnědá a čištěná bílá – speciálně na koktejly. Částečně nás zjištění postupu přípravy uspokojilo, ale když jsme se dozvěděly, že se kousek odsud nachází stará, ale stále funkční, továrna na tuto výtečnou pálenku, nemohly jsme si výlet odepřít.

Továrna nedaleko horského masivu Baturité zde stojí déle než sto let. V době svého vzniku měla možná velký věhlas a patřila bohatému sedlákovi, dnes její produkci zastiňují plně mechanizované továrny z měst. Avšak vzhledem k tomu, že se sem jezdí dívat mnoho turistů, továrna nekrachuje a pole cukrové třtiny se stejně jako před lety táhne až k úbočí hor. Kromě prohlídky postupu výroby cachasy vás zde čeká menší ochutnávka – dostanete panáka a jakýsi kousek čehosi, co je prý také ze třtiny a chutí i konzistencí to připomíná med. Já si nejvíce pochutnala na „burizonech“ za třicet haléřů.

Přestože dnes už i tady vykonávají drtivou většinu práce stroje, jsou v budově zachovány pozůstatky z dob otroctví. Částečně jako zajímavost, částečně snad jako jakési varování do budoucna. Zub času sice zničil mohutná kamenná kola, kterými museli černí Afričané drtit cukrovou třtinu, zahlodal se i do zrezivělých pout a rozlámaných bičů, ale místnosti, ve kterých tito lidé přežívali, zůstaly takřka neporušené. Nízké stropy, žádný nábytek, vlhko, vedro, hmyz – to všechno je morální výstraha před rasismem. Člověku tuhne krev v žilách, když si uvědomí, že je tomu asi sto let, co se tady střídali černí sluhové.