Jak se pije čaj ve světě? Zatímco my si ho dáváme s cukrem, Tibeťané radši sáhnou po soli a Mongolové po máslu…

Zásady pití čaje, které kdysi formuloval japonský čajový mistr Sen no Rikjú, nejspíš platí, ať už samotný nápoj připravujeme jakkoli. Prý máme upravit květiny ve váze tak, aby vypadaly jako na louce. Být připraveni na déšť. Konat vše s předstihem. A mít ohledy ke každému, v jehož přítomnosti se ocitneme.

Nicméně jak čaj připravit? Když člověk sedí v čajovně a pohledem sjíždí police s knihami, věnovanými tomuto tématu, musí mít „čajování“ málem za vědu. Pravda, někde na správné servírování čaje potřebujete vysokou školu. Jinde vám ho nalijí z rozpálené konve, vhozené s pár tmavými lístky přímo do ohně. Vydejte se s námi na okružní cestu po Asii a ochutnejte čaj tak, jak si na něj potrpí domorodci.

Čína – čajové království

Čína je čaji domovem, matkou i otcem. Po dlouhou dobu byla jediným vývozcem čaje a tradičního porcelánu, umožňujícího servírovat nápoj vkusně a luxusně. Číňané měli své čajové obřady, které se ale nedochovaly v původní formě jako v Japonsku. Důvodem by mohlo být, že striktní čajový obřad nevyhovuje spontánnímu taoistickému myšlení. A nebo spíš, že lidé zde pijí čaj tak často, že na něco takového jednoduše není čas.

Čaj má v Číně společenskou funkci. Kromě toho, že se při pití tohoto nápoje scházejí menší i početnější společnosti v jakoukoli denní hodinu, existují tradice, jimiž beze slov komunikuje hostitel s hosty a naopak. Čaj se podává jako zlatý hřeb na ukončení večera. Podání čaje hostu je náznakem ukončení pohoštění. A ještě jedno varování: Pokud vás Číňan pozve na čaj, ale potom se napije jako první, znamená to, že už mu není příjemná vaše společnost a přeje si, abyste odešel.

V Číně se vystřídalo mnoho způsobů pití čaje: od svaření čerstvých čajových lístků až po šlehání čajového prášku. Kombinovaly se složité i jednoduché postupy, rychlé i rozsáhlé způsoby přípravy. Nakonec zvítězilo racionální řešení. Obyvatelé Říše středu čaj neochucují ani nepřibarvují. Vzhledem k tomu, že používají především žluté, červenohnědé a zelené čaje se silným aroma, nemělo by to ani smysl.

Japonsko – za čajem (nejen) na obřad

Japonský čajový obřad probíhá po staletí podle stejných striktních zásad. Jeho hodnota spočívá ve čtyřech idejích: wa, kei, sei a jaku; tj. mír, respekt, čistota a osamělost. Obsáhnout veškeré vědomosti, související s několikahodinovým obřadem, vyžaduje studium. Mezi nejslavnější školy, které vyučují tomuto umění, patří škola Urasenke. Jejími žáky se mohou stát pouze dospělí Japonci mužského pohlaví. Absolvent získá diplom po třech až čtyřech letech studia.

Čajovny mají v Japonsku nízké vchody, což má rovněž původ v dávné minulosti. Samurajové, kteří byli v čajovnách častými hosty, byli kvůli celkově malému vchodu nuceni odložit zbraně. Dalším důvodem je nutnost zhluboka se při vstupu uklonit, čímž vzdáváte čest a úctu čaji i hostiteli. Obřad trvá obvykle tři až čtyři hodiny. V průběhu je podáváno pečivo, jehož příprava také vyžaduje rozsáhlé vědomosti. Závěrem ceremonie je hostitelovo poklonění, hosté se loučí a opouštějí čajovnu.

V Japonsku pijí zelený a částečně žlutý čaj, většinou rozdrcený na prach. Důležité je také nahřívání použitého nádobí, odsud bambusová ucha, která předcházejí popálení.

Tibet – nejstarší čaj s mlékem

Tibetský způsob přípravy čaje je vůbec nejstarší. Pochází z r. 620 a nám se může zdát poněkud neobvyklý. Čajový prášek je smíchán s jačím mlékem a solí, čímž vznikne tradiční vysoce energetický nápoj chasuma. Dalo by se říct, že v podmínkách drsného, ostře kontinentálního klimatu Tibetu je pro tamní obyvatele nenahraditelný.

Čaj slouží v Tibetu k výrobě pokrmů. Národní jídlo campa je směsí mouky, pražených zrn ječmene, jačího mléka, soli a čaje.