Na počátku 20. století se obyvatelstvo skládalo z pestré směsi kmenů, které sem přišly ze západu a severu, a z arabských obchodníků, kteří se usadili na pobřeží. Britští farmáři si vybudovali sídla na vysočině. První pokusy o prolomení tehdejšího zřízení a prohlášení samostatné republiky nastaly v 50. letech. Rostoucí nacionalismus vyvrcholil povstáním kikujské antikoloniální organizace Mau Mau pod vedením pozdějšího prezidenta Jomo Kenyatty. To bylo sice brutálně potlačeno, přesto zde byla 12. prosince1963 vyhlášena nezávislá republika. Dvanáctý prosinec je v Keni slaven jako národní svátek. Bylo nám potěšením zúčastnit se místních, ačkoli skromných, přesto příjemných oslav.

Safari – nezapomenutelný výlet

Kdo se ocitne v Keni, nemůže si odpustit výlet do jednoho z národních parků. Jsou to jedna z posledních míst na světě, kde se ještě stále volně pohybují stáda buvolů, zeber, antilop; vidět můžete geparda i lva; na děti zapůsobí sloni a žirafy; ornitolog ocení rozmanité druhy místního ptactva. Ale nemusíme být biologové. Krásná neposkvrněná příroda, červená půda, opice na prašných cestách a akácie na obzoru okouzlí a nadchnou každého bez rozdílu.

Národní parky pokrývají 10 % území Keni. V čtyřiceti NP jsou zastoupena všechna možná životní prostředí; od pouští přes hory až po vodní chráněné oblasti Indického oceánu. Zařízení pro turisty je zde velmi dobré, organizuje se mnoho výletů, ale je i možnost pronájmu vlastního auta. Safari lze absolvovat formou vyhlídkového letu v balonu.

Nejznámějším NP v Keni je nejspíš Maasai Mara, kam každoročně přijíždí tisíce turistů za pozorováním migrace pakoní. NP Amboseli na hranici s Tanzánií se může pyšnit výhledem na nejvyšší horu Afriky, zasněžené Kilimandžáro. Kromě dalších rezervací, jako je např. Meru, Mount-Kenya nebo Samburu-Wildpark, stojí za zmínku NP Turkana při stejnojmenném jezeře. Přírodních rezervací je v této oblasti víc, táhnou se kolem 100 km pobřeží jezera a lákají návštěvníky především možností sportovního rybolovu.

Naše cesta za přírodou vedla do NP Tsavo. Jedná se o největší rezervaci v Keni, jeho výhodou je snadný přístup z přístavního města Mombasy. V savaně a buši při pozorování slonů, buvolů, antilop, gazel, gepardů a lvů jsem zde prožila jedny z nejkrásnějších chvil života. Afrika má neuvěřitelný dar – dá vám pocit, že čas přestal existovat, opíjíte se štěstím ze života a nemyslíte na zítřky. Tady nejsou důležité, všechno jde „puli, puli“ (svahilsky „pomalu“ – oblíbená slova místních obyvatel) a jediné, co má právě smysl, je přítomnost. Nádherná a neopakovatelná.

Masajové – lidé z pravěku

S Masaji jsme se seznámili hned po příjezdu do Mombasy. Na ulici mě odchytil milý vysoký černoch, zahalený v červenobílé dece a ověšený korálky, s dotazem, zda si ho vezmu. Ihned se na místě objevil jeho kamarád a začal mi vysvětlovat, že to nejde, že se nemůžu za jeho kolegu provdat, protože ještě neulovil lva. Podle starých masajských zvyků je totiž právě tento čin důkazem, že chlapec vyspěl v muže. Nebo alespoň nám to říkali; o tradicích svého kmene mluvili se smíchem. Pokud se ale vypravíme více do vnitrozemí, dál od centra turismu, nalezneme skutečné Masaje, kteří žijí prakticky stejně jako naši společní předkové před několika tisíci lety. I když je pravda, že tento kmen je do značné míry ovlivněn cizinci, obzvlášť si přivykli na peníze. Poplatek vyžadují za všechno od korálkového prstýnku po pořízení fotografie.

Masajové patří do skupiny Nilotů, vysokých, štíhlých černochů. Jsou známí svými tanci, při kterých muži skáčí z místa až metr do výšky, a vztahem k půdě. Vzhledem k tomu, že ji nemůžou používat jako stavební materiál ani pro pěstování plodin, jejich příbytky jsou vyrobeny z kravského trusu a živí se pastevectvím. Méně známou tradicí je ženská obřízka. Aby ženy nebyly nevěrné, byl jim v dospělosti odříznut klitoris, takže při sexu potom narozdíl od potěšení prožívaly velké bolesti. Zajímavostí jsou vytahané uši. Ženy i muži si do lalůčků vkládají předměty, vzniklý otvor potom slouží nejen jako ozdoba, ale i na uchycení předmětů.

Je mi zvláštně. Sedíme před masajskou chatrčí a pozorujeme vyhasínající oheň. Je mi příjemně. Všimnu si staré, vyhublé paní a křehkého děťátka, které svírá v náručí. Je mi smutno. Rozhlédnu se kolem a vdechnu vůni přírody. Je mi zamyšleně. Slunce zapadlo, vracíme se. Miluji Afriku.

(Cestovní deník, 11. 12. 2003, NP Tsavo East)