Paříž je město protikladů. Monumentálním historickým budovám a památníkům kontrastuje kontroversní Eiffelovka a pyramida ze skla a oceli, tvořící dnešní vchod do Louvru. Fantastické dílo je opředeno tajemnými pověstmi. Prý je výtvorem samotného ďábla.

V srdci Paříže se nachází rozlehlý palác, skrývající jednu z největších galerií na světě. V minulosti sloužil Louvre spolu s dalšími honosnými stavbami na Seině francouzským králům. Svého času býval ze všech zdejších paláců největší a nejdůležitější. Po staletí se Pařížané mohli nerušeně procházet kolem dech beroucí renesanční až neogotické stavby, sestávající z několika palácových komplexů. A pak přišlo dvacáté století a s ním moderní architektura.

V roce 1989 žila Paříž dvousetletým výročím francouzské revoluce. Před sty lety byla na počest výročí postavena milovaná i nenáviděná Eiffelova věž. A i teď francouzský prezident – François Mitterrand – usilovně přemýšlel, co dát hlavnímu městu k významnému jubileu. Něco srovnatelného s Eiffelovkou. Něco podobně zapamatovatelného a třeba i stejně kontroversního. Svojí vizi předal Mitterrand architektovi Ioeh Meng Peiovi a ten přišel s fantastickým návrhem. Na jeho popud ozdobila Louvre pyramida ze skla a oceli.

Peiův návrh zdaleka nebyl tak novátorský, jak by se mohlo zdát. Je známo, že existovaly plány na stavbu barokní pyramidy na tom samém místě, jako dnes stojí pyramida skleněná. Pei vlastně pouze pozměnil původní návrh, místo kamene použil sklo a ocel a dodal pyramidě futuristický nádech. Jak bylo navrženo, tak bylo postaveno. Paříž se rozdělila na dva tábory: na milovníky moderní architektury i kontrastů a konzervativce. První Peiovu pyramidu vyzdvihovali do nebes, druzí ji doteď proklínají.

Skleněná pyramida se tyčí do výšky 20,6 metrů, její strana měří 35 metrů. Ke stavbě bylo použito 603 skleněných kosočtverců a 70 trojúhelníků, které jsou spojeny ocelí. Pyramida dnes slouží jako impozantní vchod do Louvru. V hlavním foyeru muzea se nachází další pyramida – takzvaná La Pyramide Inversée, taktéž dílo newyorského architekta I. M. Peie. Při pohledu zvenku je snadno přehlédnutelná, poněvadž, jak sám název napovídá, je obrácená vzhůru nohama, tedy špicí k zemi. Ačkoliv si velikostí nezadá s vchodovou pyramidou, mnoho návštěvníků muzea ji „nezaregistruje.“ Jednoduše už vidí jen vstupy do jednotlivých částí paláce. Přitom je pohled na obrácenou pyramidu, odrážející oblohu, naprosto fantastický. Pokud však návštěvníkův zrak ulpí na La Pyramide Inversée, jen těžko mu ujde malá, asi metr vysoká, kamenná pyramida, vztyčená těsně pod hrotem pyramidy Inversée. Skoro se dotýkají. Právě tento pohled je jedním z klíčových momentů v bestselleru Dana Browna, Šifra mistra Leonarda. Snad nebudou romantici zklamáni, když prozradíme, že tato pyramida není nic jiného, než kamenný monolit. Žádná tajná prostora se pod ní nenachází.

Na závěr jedna mystifikace. Kontroversní díla vždy přitahovala mnoho milovníků tajemství. Proč byla pyramida postavena, má to nějaký vyšší smysl? Jakýsi hledač záhad zřejmě zkoušel sám počítat skleněné kosočtverce a trojúhelníky a došel k číslu 666. To je, jak známo, symbol pekelných mocností. Co víc, celá pyramida je prý zasvěcena číslu 6. Senzacechtiví nadšenci z pyramidy udělali ďábelské dílo, což šlo na ruku odpůrcům stavby. Další vlna zájmu a hloupých konspiračních teorií se zdvihla po uvedení knížky Šifra mistra Leonarda na trh. Holt jen málokdo se smířil s tím, že se jedná „pouze“ o fantastickou futuristickou stavbu, ostře kontrastující s okolními budovami.