iCesty.cz
Co by to bylo za Čecha, aby kdy nenavštívil Hrad? A náš Pražský hrad si velké H skutečně zaslouží. S rozlohou, kterou zabere šedesát fotbalových stadionů, je největším komplexem hradních paláců a staveb na světě.
Počátky historie objektu sahají do 9. století. Na místě dnešního Pražského hradu stálo slovanské hradiště, v němž sídlili první Přemyslovci, známí nejen z dějepisu, ale i pověstí: Bořivoj, Vratislav, Václav. Do 14. století se na místě objevuje řada knížecích, královských a biskupských paláců, které jsou mohutně opevněny.
Od hradiště k věčné slávě
Významnou přestavbu započal Karel IV. V roce 1344 položil základní kámen chrámu sv. Víta na místě někdejší stejnojmenné rotundy. Tu založil kolem roku 925 kníže Václav. Na stavbě chrámu se podíleli architekti Matyáš z Arasu a Petr Parléř. Hrad byl poničen za husitských válek a chrám byl definitivně dostavěn až v roce 1929, tj. v době svatováclavského milénia. V jeho zdech jsou ukryty dávné symboly české státnosti, kultury a historie – a to jak hmotné, tak duchovní. Snad právě to zapříčinilo, že je chrám sv. Víta nejnavštěvovanější stavbou v Čechách.
Intenzivní stavební činnost pokračuje za vlády císaře Rudolfa II., který své sídlo přenesl z Vídně zpět do Prahy. Z rozhodnutí Marie Terezie byl hrad přestavěn v letech 1753 až 1775. Díla se tehdy ujal vídeňský dvorní architekt Niccolo Pacassio. Od založení samostatného Československa je Pražský hrad sídlem prezidenta. Dnes jsou jeho historické objekty ve správě Kancléře prezidenta republiky.
„Šetřílci“ jsou v zahradách ;)
Nedá se říct, že by procházka komnatami Pražského hradu vyšla zrovna levně. Od dob, kdy se platí i vstup do Zlaté uličky, jistě poklesl počet návštěvníků před pátou hodinou. Každopádně, pořád si můžete bez finančního obnosu dopřát krásnou procházku hradními zahradami. Mimo jiné si všimněte Míčovny. Na omítce renesanční budovy ze 16. století můžete shlédnout ornament, připomínající srp a kladivo. Nešálí vás zrak. Rekonstrukce, ukončená v roce 1952, byla totiž vedena ve „správném duchu“. A takovou raritu by dnes již bylo škoda odstranit!
O vidinách moudré kněžny
Bylo nebylo. Libuši řekli, že nemůže vládnout sama, protože „dlouhé vlasy, krátký rozum“, i povolala k sobě Přemysla za manžela a vládli spolu šťastně až do smrti. Nejen, že ustanovili zemi udatného českého národa řády, předpisy a zákony, ale rovněž se postarali o vznik opevněného hradiště, přesně takového, jaké si onen bohabojný národ zasloužil. A protože Libuše nebyla kněžna jen tak ledajaká, ale nadaná věštkyně, předpověděla přesně, kde bude slavný Hrad stát: „Vidím město veliké, jehož sláva hvězd se bude dotýkat.“ Neviděla daleko, přesně k soutoku Vltavy a potoku Brusnice. A proč právě „Praha“? Její vidění zahrnovalo pracujícího muže, který na tom místě právě tesal práh domu. Tím ale Libušina pověstná vidění nekončí. Předpověděla také, kde se v zemi nacházejí drahé kovy, že národ postihnou krvavé boje, a když ponořila do Vltavských vod kolébku prvorozeného syna, slíbila klid a mír, až se opět vynoří nad hladinu.
Ne tak optimistická pověst se váže k věži Daliborce. Dal ji postavit Vladislav II. Jagelonský jako vězení. Nese jméno prvního vězně, Dalibora z Kozojed. Požádali ho o pomoc sedláci, kteří se vzbouřili proti svému krutému pánovi. Dalibor byl po střetu s vojáky uvězněn, radost ze života ale neztratil. Věděl, že činil spravedlivě, tak se v žaláři netrápil, nýbrž začal hrát na housle. Netrvalo dlouho a před věží se shromáždily davy, naslouchající jeho písním. Lidé mu na šňůrce posílali pytlíčky s jídlem a mincemi. A tak byl chudák Dalibor popraven – prý proto, že se nedovoleně zmocnil majetku.
Prostitutky, bohémové a 
Komentáře k článku Pražský hrad – sídlo českého prezidenta (2)